Molière.

Jaroslav Vrchlický

Theatrum mundi velké tvoje dílo, co hraje tam, to nejsou snů tvých stíny, jak jiným pěvcům duší ze hlubiny se derou, by je slunce osvítilo: To živí lidé, skutky jich a činy, krev, tuk i kost a vše, co vskutku bylo, se zhustilo, v cítící maso slilo, jen Shakespeare můž’ jít vedle – nikdo jiný. Snad právě že jste soudili svět oba z té dobou kleté Thespisovy káry, jste větší byli nežli vaše doba, že soucit, dobro, láska, hněv i zloba, klid mudrcký i fanatismu žáry jste vtělili i věčnou bolest Joba!

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

292. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SEN. (Viktor Dyk)
  2. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM. (Viktor Dyk)
  3. PŘEC NĚCO ZŮSTANE... (Roman Hašek)
  4. LII. VÁM DOBŘE JE, VY MRTVÍ (Josef Svatopluk Machar)
  5. Papoušek Jacko. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Recidiva. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Isti sunt sancti... (František Leubner)
  8. Ke dnu! (Josef Svatopluk Machar)
  9. IV (Božena Benešová)
  10. S úsměvem. (Jan Červenka)