S úsměvem.

Jan Červenka

Sny, které nikdy nelze ukojiti a jež jak balvan choré srdce stíží, vždy náhle tak se v lidské duši vznítí, jak hvězdy, když se tichý večer blíží a v dáli červánkem den ještě svítí. A člověk pouze mlčky hlavu sníží a srdce nastaví, ať jed jich kane v ně zvolna dál, jak rosa listů mříží na srdce v kůře stromu vyřezané. Kdo vysvětlí to? Klaníme se kráse v snech nespokojených, v odříkání, pláči, a přec ni stopy o tom v našem hlase. Dvou očí soucit k útěše nám stačí, ač slzy bolesti se v řasy tlačí... A člověk umírá a – usmívá se.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

440. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzhůru! (Ladislav Quis)
  2. NOCI. (Růžena Jesenská)
  3. DUMKA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZA VILÉMEM MRŠTÍKEM (Antonín Klášterský)
  5. HOSANNAH. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PŘEC NĚCO ZŮSTANE... (Roman Hašek)
  7. STÁLE NEZNÁMÉ S RŮŽEMI. (František Kvapil)
  8. LII. VÁM DOBŘE JE, VY MRTVÍ (Josef Svatopluk Machar)
  9. Ke dnu! (Josef Svatopluk Machar)
  10. POHLEDNICE JAR. VRCHLICKÉMU DO DOMAŽLIC (František Serafínský Procházka)