VĚNOVÁNÍ

Jaroslav Vrchlický

VĚNOVÁNÍ (Své dceři Miladě.)
Nejstarší Ty dcero moje, osud neblahý i blahý přes práh domu otcovského když mi odvádí Tě záhy; Zazpívámzazpívám Ti na rozchodu starou píseň o Vinetě, o slovanské Atlantidě, o zapadlém v moři světě. Z moře vln a z moře báje, z minula do budoucnosti, kéž Ti mládí připomene! Kéž jak most se Tobě klene! [3] Žes’ je klidné, šťastné měla, jediná jest moje pýcha, kterou nad vavřínu snítku hruď má v blahém klidu dýchá. Za náš práh ať prodlouží se báje Mládí Tobě krásná! Co svým zval jsem, dal jsem, dítě, vezmi, jdi a budiž šťastna! J. V. [4]

Kniha Píseň o Vinetě (1906)
Autor Jaroslav Vrchlický