LXXVIII. Nic duše mé tak nesílí

Jaroslav Vrchlický

Nic duše mé tak nesílí jak rozvlněné obilí! Ó pohleď jen v jeho hlubinu, co v něm je tónů a odstínů, jak vítr klasy nachýlí z bledého zlata, jež se mění na tmavé v každém okamžení, ať stojí klasy nebo leží, jak oblaků stín přes ně běží, k vlčího máku rubínu, co světel tu a přechodů! Tu měkkost viz a lahodu ve chrpě, vice, v svlačci bledém, na jitroceli stříbrošedém, kde slétají se motýli, by rosné perly vypili. Nic duše mé tak nesílí jak rozvlněné obilí! Ó považ jen, co všecko snese, bouř deptá je, jím vichr třese, jak sviští to ve klasů lese! A déšť a kroupy tisíceré na holé pláni, vše tam pere, a slunce úpal neúprosný... vše strpí, nežli vánek rosný je opět v sladkou hudbu zvlní, než hvězdami se nebe plní a cvrček zpívá ostrou notou. Ó sladký sňatku ducha s hmotou! Ó symbole, za krásou, vnadou, jež zpíjíš vínem duši mladou, chléb sílící pro ruce dělné se stkává v písni nesmrtelné a v pravdě, která nemýlí... Nic duše mé tak nesílí jak rozvlněné obilí...

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

78. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V nadějí mých bujný les... (Adolf Heyduk)
  2. PÍSNIČKY. (František Serafínský Procházka)
  3. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  4. Polabině. (Jaroslav Vrchlický)
  5. LETNÍ POLEDNE. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  6. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. III. To říkám si vždy denně tisíckráte... (Jaroslav Vrchlický)
  8. Zvony a skřivani. (Jaroslav Vrchlický)
  9. POSILUJÍCÍ LÉTO. (František Taufer)
  10. SIESTA (Beneš Grünwald)