XLIX. Kradené štěstí.

Jaroslav Vrchlický

Každičké štěstí, ó věř, jest pouze kradeným, okamžik svojím jen zveš, pro věčnost není tvým. Každičký krade, květině včela ubírá med, zloději světla brouci jsou, třpytný motýlů let; hustou a bující pastvu lučině dobrý skot krade, Cereře krademe hrozny a klasy a vždycky a vždycky a všade. Poháru krademe nadšení, půvaby krademe ženě, z přírody krademe radost svou v počasů nestálých změně, krademe vteřiny života za zády osudné Parce, krademe od prsu matky již, kradem až k Charona barce. Něco však zváti stále svým s jistotou věčně a pevně, zítra jak včera tak dnes, co zmaru by nepadlo v plen, to snad by bylo pravdivým štěstím – žel, vidím to zjevně, kradená illuse též, i kradený o štěstí sen!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

428. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PROMĚNY. (Adolf Červinka)
  3. Život. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Fugit hora. (Augustin Eugen Mužík)
  5. HYMNUS. (Jaroslav Vrchlický)
  6. GOETHE. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Jak lístek na lípě se zticha chvěje, (Jan Evangelista Nečas)
  8. STÍNEM I JASEM. (Čechoslav Ostravický)
  9. Zkušenost. (Jaroslav Vrchlický)
  10. pochválíme... (Stanislav Kostka Neumann)