Krakovu oslavujícímu Adama Mickiewicze.

Jaroslav Vrchlický

Jal bych byl doma, mně se zdálo chvíli, kdy lesem praporů a v křiku slávy kol sochy Adamovy valné davy se rozjásaly, jakby mořem byly. Já cítil, co v Něm velkosti a síly, co těchy, světla v těsný žalář tmavý můž’ roků řadou věštec, jak On pravý, lít svému lidu ve chábnoucí žíly. A z vřavy zástupů má duše spěla tam k Vavelu, kde jistě v chvíli této se hrstka prachu Jeho pozachvěla. Ó šťastné město, ať se dní neb stmívá, ó šťastný lide, vzplá zas vaše léto, spí králové... On v srdci lidu zpívá...

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1302. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. *** Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí, (František Táborský)
  2. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  3. Podle pessimistův. (Ranko Petar)
  4. EXULANT. (Jaroslav Goll)
  5. Zas orel bujný třepetá (Jiljí Vratislav Jahn)
  6. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  7. PO DENNÍ PRÁCI. (Antonín Jaroslav Klose)
  8. None (Otakar Červinka)
  9. HLAS. (Antonín Klášterský)
  10. Když mi moře šumí. (Růžena Jesenská)