První ples mé dcery.

Jaroslav Vrchlický

Jak rosný květ jsi přišla, bys mi s bohem dala, jdeš, kam tě poprv tance svůdná víla zvala, těch slastí, dítě mé, já nikdy nepoznal; já v trudu vyrost’ jen a v trpké resignaci, já každý žití den jsem krušnou dobyl prací a z něho sklízel za žeň – žal. Jen štěstím bude-li ti kouzelný svět mládí, jsem spokojen v svém klidu, čas ať dál si pádí... Já čekám na tebe, noc orlojem jde dál... Ty rdíš se, usmíváš v úspěchů prvních zdobě, jak moh’ bych, dítě mé, to záviděti tobě, co sám jsem nepoznal? Ať čas jen letí dále, vyčkám v práci stálé, sám děcko s verši svými; v zářícím ty sále, jenž cizí byl mi vždy, ti vzrůstá ideal, ó kvěť mi, lilie má, svět sám tak chce tomu, rád zlíbám víčka tvá, až přijdeš mi zas domů, za slasti, jichž jsem nepoznal.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

233. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Dětem. (Anna Simerská)
  3. V NEBI U DĚTÍ. (Antonín Sova)
  4. Můj štít. (Milan Fučík)
  5. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  6. ZDA VRÁTÍ SE... (František Hais)
  7. ŠKODA JE... (Karel Hugo Hilar)
  8. 5 Co už v tom mém živobytí dnů mi jako tráva svadlo, (Jan Neruda)
  9. TY ODCHÁZÍŠ? (Adolf Brabec)
  10. Bohyni slávy. (Jaroslav Martinec)