F. X. Svobodovi.

Jaroslav Vrchlický

Co můžem druhu říci druh? Ve povinnosti spjati kruh, jdem oba ve jhu stejném dál; jen chvílí se nám uvolní; a v těch se srdce rozbolní a pláče Ideal! Však jen přec v tento okamžik jsme sví a volní, bohu dík, a řeknem všecko, co jen chcem; nám život – moře zpěněné – své šepty svěří ztajené, čím dýchá dnem i snem. Jak škebli k uchu bysi chyt’, jen v hudbu její zachytit to vše, co kol se ozývá, co myšlénka jest, co jest sen, čím otrok jsi, čím svoboden, co zraje, uhnívá! A v sled je všecko jeden proud; jen moci od moře se hnout, to lne až v obzor mlhavý; můj bratře, já tu sedím sám, a číši svoji pozvedám jen Tobě na zdraví!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

729. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CO VÍCE?! (Xaver Dvořák)
  2. Cestou všech. (Rudolf Richard Hofmeister)
  3. JEN V BOL A PLÁČ. (Josef Václav Sládek)
  4. Moři. I. (Růžena Jesenská)
  5. Moře. (Antonín Klášterský)
  6. NETAŽ SE... (Josef Lukavský)
  7. Život. (Adolf Brabec)
  8. Intimní sonet. (Beneš Grünwald)
  9. DECH VĚČNOSTI. (Antonín Klášterský)
  10. V ZAMYŠLENÍ. (Karel Dostál-Lutinov)