I. Na svou hlavu zamyšlenou

Jaroslav Vrchlický

Na svou hlavu zamyšlenou hodilo si závoj moře, a v té jeho mlze pusté moje sny se utopily. Jestli časem sporé světlo v mlhu sjelo zlatým šípem, ani lodě na obzoru, ani ptáka nad vlnami. Břehy pusté, kalné nebe, ty mně chtěly namluviti, že bych za té mlhy clonou, drahá, tebe našel jistě. A já chtěl se vrhnout v bezdno – Leč v tom jako výsměch ostrý nad mlhou a nad vlnami rozlilo svou záři slunce. Budiž věčně požehnáno velké, dobré, zlaté slunce! bez něho bych dávno ležel tisíce mil v hloubce vodní. Vítr let by přes mne v spěchu šepotaje chladným vlnám: „jaký blázen, jaký blázen, neb on mlhám svých snů věřil!“ Proto nyní, když v tvé oko dívám se, vždy volám vděčně: „Budiž věčně požehnáno velké, dobré, zlaté slunce!“

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

451. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Při čtení sonetů Shakespearových. (Jaroslav Vrchlický)
  2. V LESE NAD PANAREM. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Olše. (Antonín Sova)
  4. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  5. AGNETA A VODNÍK. (Jaroslav Vrchlický)
  6. STARÉ DUO. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SAMOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. VI. K nebi hledím, kam jsi odletěla. (Adolf Heyduk)
  9. Odlétala holubice... (Růžena Jesenská)
  10. V. SIESTA. (Antonín Klášterský)