S JAREM DOMŮ.

Jaroslav Vrchlický

Jeden paprsk v pusté žití, ruch a ševel tajuplný! V jihu jinak slunce svítí, zpívá pták a šumí vlny, a blankytem beze hrází mír a štěstí v duši vchází. A pravil k srdci svému: Sleť juž s větve svého snění. U moře, hor modrých lemu hledej krůpěj zapomnění; snad se bolest tvoje ztiší, usednem pod cypřiši. Šli jsme; jak se mezi jilmy réva, chmel a břečtan vine, sen o vlasti v duši zbyl mi, letěl za mnou v kraje jiné. Jak se těžko zapomíná! hučí les a šumí třtina. Hoj! tu v sluch mně bilo moře! Jak to hřímá, srší, kouří! Vzpomínky snad i hoře přehluší svou věčnou bouří. Darmo! slyším svojich do snů břízu šumět, lkáti sosnu. Apeniny v luny svitu v jednu zeď se slily v zadu, a viděl v každém štítu čelnou skálu Vyšehradu, v šumu vln i v písni stromů slyšel jsem jen: „Domů, domů!“ Tu jsem pravil k srdci svému: Řekni, vlast co dát ti může? Aspoň hrob zemdlenému, řeklo srdce, na hrob růže, v dívčí oko slzu v taji přec tvé písně vyzpívají. Teď když klidně zírám kolem na skřivana s písní smavou, na jabloně mezi polem, na květ střemchy nad mou hlavou, v bledých lístků zeleň jemnou: zřím, že jaro přišlo se mnou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

208. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Melodie. (Růžena Jesenská)
  2. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Po lektuře Shelleye. (Jaroslav Vrchlický)
  4. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  5. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  6. Z lesů. (Růžena Jesenská)
  7. Daleko světa. (Alois Škampa)
  8. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  9. báseň bez názvu (Jaroslav Vrchlický)
  10. báseň bez názvu (Vítězslav Hálek)