Ballada vánoční.

Jaroslav Vrchlický

Vzbouřili se sedláci proti pánům v ráz, práce juž je trmácí, bolí plec i vaz, hladem hynou děti, ženy, ba zdá se být otrávený i ten boží klas. Vzali kosy, brány, rýč, motyku a cep, švihá, zvoní to jak bič o tu panskou leb. Jedli dlouho zvěř a pstruhy, a sedlák měl zápas tuhý o plesnivý chleb. Panský zámek dobyli, zapálili věž, vykradli vše obilí, krávy, koní spřež, zrubali vše panskou chasu, nešetřili ani krásu žen a dívek též. Pán se z honu navracel s chrty, ohaři, vztek mu divý v duši vjel a krev do tváří, utekv zmatku ku sousedu a tam celou svoji bědu vypsal císaři. V krátké době trouby jek, dragóni tu již, pojímali dobytek, zapálili chýš, sedláky pak chytli v hvozdě, na útěk se daliť pozdě Bože, ty to víš! Pláň se táhla bez hrází, v prostředku strom stál; vojska tlum sem přichází, táborem se dal, dlouho prohlížel tu sosnu, bručel a se ztrácel do snů starý generál. Pěkný strom to! Z daleka lze jej uvidět, pověsíme člověka na každičkou snět, sedláci jej v celém kraji odtud pěkně uhlídají, hoši, k práci hned!“ Stalo se a ve chvíli přivedli je sem, každá snět se nachýlí smutným břemenem; v haluzích to stená, praská. Pane Bože, což tvá láska opustila zem? Pět a dvacet sedláků visí do kola! Pět a dvacet přízraků, každý mrtvola. V haluzích to praská, kvílí, haluze se níže chýlí k zemi do pola. Děl generál do boty strčiv karabáč: To trest selské holoty, co žen, dětí pláč? Jako svícen strom ten stojí, vánoční to strůmek v chvoji, pěkný ramenáč!“ Tu děl kdosi ve mraku: jej rozsvítím!“ Blýsklo se všem ve zraku, síra, oheň, dým, temný zvuk a rachot hromu, kvílení a praskot stromu, rychle, jak to dím. Celý tábor v plameni, v moři ohně stál, útěk, zmatek, úpění, a strom jasně plál, mrtvolami obepjatý hořel jako svícen zlatý, svítil v šírou dál. Prchla noc a hořel zas, hořel tak dnů pět, občas náhle v jeho jas boží anděl slet’, sedlákovu duši vzal, na srdce ji bohu dal, jako bílý květ! Na pasece pusto kol, popeliště, rum, ve krajině utkvěl bol, nevzbudí se z dum, hruď tvá lidu křivdy cítí, strom však svítí, svítí, svítí v sny všem tyranům!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

437. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. II. Ranní oběť. (František Táborský)
  2. TERCINY O ZBLOUDILCI. (Božena Benešová)
  3. SMRT (Antonín Klášterský)
  4. STROM SPASITEL. (Sigismund Bouška)
  5. Šla žena po mostě, (Božena Benešová)
  6. CHUMELÍ SE SNĚHY. (Jan Vlk)
  7. Sněženky. (Svatopluk Čech)
  8. KOLOVRÁTKÁŘ. (Antonín Jaroslav Klose)
  9. První sníh. (František Cajthaml-Liberté)
  10. Amor. (František Serafínský Procházka)