Sloky.

Jaroslav Vrchlický

V důlku Tvé tváře jemně uzardělé spí na tisíce nahých andílků; ti zbuzeni mé verše honí směle, jak by to roj byl hravých motýlků a chytnou vždy v úsměvu Tvého sítě mé slovo, nežli v píseň vypučí, až chudý sám je všecky, drahé dítě, zas hledat musím ve Tvém náručí. Tu když to činím v modré hloubce oka, nad nímž se chvějí stíny zlatých řas, ač z ní mé písně vábná zvoní sloka, přec okem smutným v příští zírám čas, v čas jeseně, kdy Tvoji andílkové v Tvých dítek jemná líčka uletí; ó rci, čím budou Ti pak zašlí snové a moje píseň čím v Tvé paměti?!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

108. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dětem. (Anna Simerská)
  2. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. MAŘENCE. (Adolf Brabec)
  4. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Resignace. (Adolf Heyduk)
  6. ***   Nejsladší má chvíle bývá, (Adolf Brabec)
  7. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  8. Serenáda. (Bohuslav Květ)
  9. HLEDÁNÍ ŠTĚSTÍ. (Josef Lukavský)
  10. Píseň. (Alois Škampa)