Sloky.

Jaroslav Vrchlický

Sloky.
V důlku Tvé tváře jemně uzardělé spí na tisíce nahých andílků; ti zbuzeni mé verše honí směle, jak by to roj byl hravých motýlků a chytnou vždy v úsměvu Tvého sítě mé slovo, nežli v píseň vypučí, až chudý sám je všecky, drahé dítě, zas hledat musím ve Tvém náručí. Tu když to činím v modré hloubce oka, nad nímž se chvějí stíny zlatých řas, ač z ní mé písně vábná zvoní sloka, přec okem smutným v příští zírám čas, v čas jeseně, kdy Tvoji andílkové v Tvých dítek jemná líčka uletí; ó rci, čím budou Ti pak zašlí snové a moje píseň čím v Tvé paměti?! [5]