V sladké touze.

Jaroslav Vrchlický

V sladké touze.
Juž hory v slunce západu se zastkvěly a bledly, a temné olše nad vodou tajemný hovor vedly. Jich listí v svitu měsíce tou pověstí se chvělo, že zahledím se v oči Tvé a slíbám Tvoje čelo. Že Ty se ke mně přitulíš, jak strom se k stromu sklání, a v srdci mém že spočine Tvé lásky požehnání. Byl v šeru to Tvůj bílý šat aneb stín lesní víly? – Já k srdci sáhnul náhodou, však – nebilo v tu chvíli. 12