Barkarola.

Jaroslav Vrchlický

Barkarola.
Na nožky Ti perly hází vlna jezera, v kadeř květy akacie vánek večera; hvězdy závoj nad tvou hlavou tkají ve výši, rákos, jímž Tvá loďka pluje, o Tvé kráse vypravuje smutné cypřiši. Jasný vzduch a tiché nebe, země blažená, všecko spí – jen s písní drozda mluví ozvěna; zpod vesla Ti zlaté kapky kanou v stříbro pěn, pluješ tiše jako víla, sestra Tvoje, labuť bílá, za Tebou jak sen! 30 Nad rákosím měsíc dřímá, vlna u břehu, chceš, svá ňadra Tvojí hlavě půjčím k noclehu? Kol vše jako moře jedno v tiché záři hvězd, v něm však přístav nad vodami, kde jen bůh a láska s námi, moje srdce jest! 31