Hloub v oko Tvé...

Jaroslav Vrchlický

Hloub v oko Tvé...
Hloub v oko Tvé a z něho v duši mladou jsem zadíval se, a juž snové kladou mně na čelo svá křídla purpurová, kterými v srdce vchází láska nová; já s bázní slyším tajné jeho zvěsti a sám se tážu, co mi schází k štěstí? Hloub v oko Tvé... Ó jeho na výsluní mé srdce bují novou, vzácnou vůní, jak poupě z jara trhá vazby těsné, by rozkvětlo, než v náruč Tobě klesne! Hloub v oko Tvé... Tvá duše z něho čistá jak holubice, když se k letu chystá, svá rozepíná křídla stříbroskvělá a dotýká se tiše mého čela, a více jemu vdýchá políbení než na řeřabu hroznů v podjeseni. 7 Hloub v oko Tvé a hlavu u Tvé hlavy, až sjel by s ňader živůtek Ti tmavý, Tvou ruku tisknout, vlasy Tvoje plésti – mé dítě, vím juž, co mi schází k štěstí! 8