V stínu.

Jaroslav Vrchlický

V stínu.
I. I.
U potoka, nad nějž vrba svislé větve smutně kloní, do hloubky jsem zahleděl se, kterak se tam vlny honí.
Což o vlny! – Tak myšlenky jedna druhou v běhu stíhá, mně však, že dnes čekám Tebe, vlna času neubíhá.
II. II.
Černy jsou ty Tvoje vlasy jako noční tmavé stíny, a Tvé líčko v smutném pláči jak bledý květ ostružiny.
A jak tato kmen objímá trnovitou svojí páží, tak Tvé lásky ostré hloží hloub a hloub se v srdce vráží. 40
III. III.
Láska naše – sedmikrása, která, byť ji noha zhnětla, povržena, nepoznána v husté trávě dále květla.
Láska naše jak šum borů. zvěsti kryje nejtajnější, touhou srdce rozplamení, ale – nikdy nezkonejší!
IV. IV.
V duši mé jest plno písní jako rosy v květech z rána, avšak píseň nejkrásnější v oku Tvém jest uschována.
A když v bouřích živobytí všecko juž se loučí se mnou, plane píseň z oka Tvého jako hvězda nocí temnou. 41