Gondoliera.

Jaroslav Vrchlický

Gondoliera.
Jak z mlhy obraz vystupují z par vodních v dálce Benátky. Nad mojí hlavou poletují z dnů mládí zlaté pohádky. Hle luna svítí, jak by snila na cestu jim... Ó kdybys nyní se mnou byla, Ty v ústa bys mne políbila, to jistě vím! Slyš, dumná píseň jak od Lida zní melodií ztracenou, břeh dozvukem jí odpovídá, vzdech ňader mojích ozvěnou! S ní touha má se probudila, s ní sám tu bdím... Ó kdybys nyní se mnou byla, svou skráň bys v ňadra moje skryla, to jistě vím! 62 My zřeli bychom do vln spolu, jak hvězdy hrají nad vodou, až zrak Tvůj zkalen stíny bolu by zaplál štěstím, lahodou, až duše Tvá mou oslnila by leskem svým... Ó kdybys nyní se mnou byla, tu noc bys v ráj mi proměnila, to jistě vím! 63