Naposled!

Jaroslav Vrchlický

Naposled!
V loučení v Tvém objetí slz nemohu zdržeti; i ta snítka zachvěje se, když s ní ptáče uletí! Až můj život uvadne, nebuď Ti to záhadné; i studánka zakalí se, když tam kámen upadne. A má píseň blouzniváblouznivá, víšvíš, proč ještě vyznívá? Vždyť i slavík před svou smrtí naposled se vyzpívá! 66