Mou ruku vzala...

Jaroslav Vrchlický

Mou ruku vzala...
Mou ruku vzala v usmívání tichém a pravila: „Pojď, budeme si hádat dle čar na dlani, kdo umře z nás dříve.“ A jak začala v ruce mojí bádat, zaplálo touhou její oko snivé. I pomyslím si: To by bylo hříchem, v své ruce její liliovou míti a políbení sobě odepříti. Leč poznala můj úmysl a chtěla se uhnouti – však v plachém překvapení se mojich retů dotkla její ústa, jak třtina v moji náruči se chvěla i hněvala se... Já však myslil sobě: Co platný hněv, já mám juž políbení, a malým hněvem teprv láska vzrůstá. I zlíbal jsem jí ještě ruce obě. 42