Mou ruku vzala...

Jaroslav Vrchlický

Mou ruku vzala v usmívání tichém a pravila: „Pojď, budeme si hádat dle čar na dlani, kdo umře z nás dříve.“ A jak začala v ruce mojí bádat, zaplálo touhou její oko snivé. I pomyslím si: To by bylo hříchem, v své ruce její liliovou míti a políbení sobě odepříti. Leč poznala můj úmysl a chtěla se uhnouti – však v plachém překvapení se mojich retů dotkla její ústa, jak třtina v moji náruči se chvěla i hněvala se... Já však myslil sobě: Co platný hněv, já mám juž políbení, a malým hněvem teprv láska vzrůstá. I zlíbal jsem jí ještě ruce obě.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

125. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň Sfing. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. PAPRSEK NA RUCE. (Richard Weiner)
  3. VYZNÁNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Suspiria. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Skizza ku „Caritas“. (Antonín Sova)
  6. POSLEDNÍ POHLED. (Josef Václav Sládek)
  7. Ó LÁSKO (Otakar Theer)
  8. Rozpínám ruce... (Růžena Jesenská)
  9. NAD ZLOČINEM! (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Sonet z literárního života českého. (Josef Svatopluk Machar)