Píseň.

Píseň.
Ty nevíš, kolem hlavy Tvé že letí moje sny, že podjeseně chmúrný den Ti mění do vesny. I k Tvému loži přiblíží se v noci potají, a blaho v duši, studu nach Ti v líčka dýchají. Ten jeden „miluj!“ zašeptá a druhý „vzpomínej!“ i z modlitby Tvé večerní Tě ruší jejich rej. To oni jsou v Tvé ložnici, když Tvůj šat zašustí, a ruka Tvoje na plesu když vějíř upustí. 38 Když s lože skočíš v leknutí, až chvěje se Tvůj hlas, a přes Tvá nahá ramena Tvůj zlatý padá vlas. Když odhaluješ ňadra Svá, bělejší nad úběl, a ptáš se: „Jsem tak spanilou, jak o mně v písni děl?“ Tak všady Tebe provází jich žert a šum a smích, a darmo ptáš se bojácně, jak zbaviti se jich? Jen hlavu skloň na prsa má a rty přilož k mým rtům, bych políbením odepnout moh’ zlatá křídla snům. Pak usne v důlku tváře Tvé jich dovádivý rej, jen jeden „miluj!“ zašeptá a druhý „vzpomínej!“ 39