V květu lípy.

Jaroslav Vrchlický

V květu lípy.
Lípy v květu; opojivá vůně jejich kolem táhne, tajuplná, sladká, snivá rozvlnila noční vzduch; i v mé srdce, které práhne, balsám svého kouzla vlívá, toužím zas po době dráhné v oceán svých snů a tuch! Divná vůně! V moje snění vkrádá se jak sny o štěstí, jako v tonů rozvlnění Tvůj, milenko, sladký hlas! Co mi dýše? co mi věstí? Tklivý mír a zapomnění? Či máš, srdce, láskou kvésti novým jarem znovu zas?! Vyšla luna – stříbro její hraje v lípách v záři jasné, 52 ty se kloní, ty se chvějí novou vůní tajemnou! Tichý bol v mém srdci hasne, mír tam jak v Tvém obličeji, když Tvé oči čarokrásné skláněly se nade mnou! 53