Ty zdraháš se...

Jaroslav Vrchlický

Ty zdraháš se...
Ty zdraháš se – mám odejíti? Ó, dovol ještě na chvilku! Hle, měsíc vzplál a právě svítí na bílou Tvoji postýlku. Proč leká Tebe jeho světlo, že chvěješ se mu v zápětí? Snad líčko Tvé by znovu zkvětlo, kdyby nás uzřel v objetí? Ty zdraháš se – a přec v té chvíli nám lásky anděl nejbližší, ve luny světlo závoj bílý nad námi rozpjal ve výši! Jen postůj! – jeho dech mým retem ať strun Tvé duše dotkne se, ať zahraje Tvých rájů květem jak zvěst o jaru po lese! 26 Paprskův jeho každé tknutí sny zlaté roní na víčka, tu každé hnutí – obejmutí, a každý dech – to hubička! Snad v nich se Tvoje duše vznítí a štěstí nám se rozední... Ty zdraháš se? – Mám odejíti? Nuž na dobrou noc poslední! 27