Slečně Klementině Kalašové.

Jaroslav Vrchlický

Když gladiator vstoupil do areny, kde za krásnou smrt musil dát své žití, co byl mu jásot davu a co kvítí, co úsměv caesara tak vykoupený? Leč soudruh v boji k němu nakloněný když s pohledem, v němž soucit plá a svítí, mu tiše děl: Ty můžeš slavně mříti, v tom uznání měl nesmrtelné ceny. Být uznán davem, los je k závidění, leč uměním být pochopen, to cílem je svrchovaným umělcova snění. Zde mžikem získá vše, co žitím ztrácí, a šťastný skloněn nad svým vlastním dílem se k svému zdroji, v domov vlastní, vrací.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

caesar, cirk, aren, nero, barbar, césar, neron, kapitol, cirkus, aréna

110. báseň z celkových 318

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chram dobroty. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MORITURI TE SALUTANT, CAESAR! (Jaroslav Goll)
  3. Poslední píseň. (Jan Ježek)
  4. V PŘEDMĚSTSKÉM CIRKU. (Karel Mašek)
  5. 1794. (Jaroslav Vrchlický)
  6. HOŠI. (Josef Svatopluk Machar)
  7. HŘBITOVNÍ KVÍTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Salve regina! (Xaver Dvořák)
  9. Milosrdná sestra! (Jan Evangelista Nečas)
  10. Kázání Spartakova (František Gellner)