Dcera pouště.

Jaroslav Vrchlický

Jde pouští, písek žlutý hoří zlatem, svit slunce rozlit spí jí v obličeji, jak písek zahnědlé jest hrdlo její, prs klenutý se dere těsným šatem. Plá amulet na čele stužkou spjatém, a korály a penízky se chvějí na skráni jí, svým zvukem provázejí krok, pouště bodláčím jenž spěje s chvatem. Poušť v dálku pne se, vzduch se třese žárem, jde rychle, krev jí v žilách buší varem, zrak její blesky a krok její vlna. Poušť kolem, nad ní obzor bezoblačný... Kdo vrhne se as na ta ňadra plná, ký emír pouště či který lev lačný?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

182. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Otázka bez odpovědi. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Večerní chůze. (Adolf Heyduk)
  3. AGAR. (Josef Holý)
  4. PÍSEK Z MOŘE. (Antonín Klášterský)
  5. Kosatce. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VIII. Zoglo. (Antonín Klášterský)
  7. PRAHA ZLATOVLASÁ. (Eliška Krásnohorská)
  8. POUŠŤ. (Otakar Auředníček)
  9. Posud. (Adolf Heyduk)
  10. BALLADA. (Jaroslav Vrchlický)