Sonet v červenci.

Jaroslav Vrchlický

Jdu obilím. Jak tiše v slunci zraje! jdu, s každým klasem cítím, jak to pálí, kol rozhlížím se, zda as nezakalí se azurného moře dálné kraje. Jdu, naslouchám a ve klasech to hraje a zpívá, zvoní z blízka teď a z dáli, jak na špičky by stoupal klásek malý blíž slunci chtěje být, jež dnes tak plaje. Juž zvadla chrpa, tmavý koukol svadnul a kalich svlačce zavřen s meze spadnul, jen klasy v slunce zří; snad vědí, třeba že toho žáru, aby bylo chleba. I cítím, zem co trpí, když je matkou, jak prosa chleba můž být také sladkou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

54. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Za tiché hudby šumících klasů, (Antonín Klášterský)
  2. Vzpomínka. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Úhor. (Jaroslav Vrchlický)
  4. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  5. Klasy. (Eliška Krásnohorská)
  6. ROZSÉVAČ (Antonín Sova)
  7. CO DĚLAT – (Josef Václav Sládek)
  8. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  9. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  10. IX. Nad vzrostlým lánem. (Jan Vřesnický)