Když rozsévač kráčí v podletí(Na)
by naslouchal hudbě klasů(Na)
on vzpomíná prvých osetí(Na)
a pučících stébel v jasu(Na)
jak jarních bouří burácel kdys proud(Na)
on musí také vděčně vzpomenout(Na)
A teď ö jak se to změnilo(Na)
on stezkou jde prostřed polí(Na)
jak moře by kolem se zpěnilo(Na)
tak šuměly klasy a stvoly(Na)
nad hlavou schýlenou mu zpívaly(Na)
šumících klasů těžké přívaly(Na)
A jeho již ani nevidět(Na)
on ztratil se v obilí moři(Na)
jej přerostly klasy o kolik let(Na)
a zlato v nich zdá se hoří(Na)
jak jeho stará krev by v stéblech všech(Na)
tu zašuměla v tichých úderech(Na)
Ó duše ty která jdeš dobro sít(Na)
a pravdu a volnost a spásu(Na)
chci abys též mohla tak práci svou zřít(Na)
jak přerostla tebe proud časů(Na)
a ještě do příštích zasáhla let(Na)
a na tvůj rov z ní padal stín a květ(Na)
klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec
335. báseň z celkových 1025
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
Zpívající pole.
(František Serafínský Procházka)
-
IX. Nad vzrostlým lánem.
(Jan Vřesnický)
-
Sonet v červenci.
(Jaroslav Vrchlický)
-
Vzpomínka.
(Jaroslav Vrchlický)
-
XIII. Žitné pole, žitné pole,
(Vítězslav Hálek)
-
Klasy.
(Eliška Krásnohorská)
-
Pole zpívá...
(Augustin Eugen Mužík)
-
Klid poledne.
(Xaver Dvořák)
-
TICHÉ ŠTĚSTÍ.
(František Serafínský Procházka)
-
None
(František Serafínský Procházka)