ROZSÉVAČ

Antonín Sova

Když rozsévač kráčí v podletí by naslouchal hudbě klasů, on vzpomíná prvých osetí a pučících stébel v jasu, jak jarních bouří burácel kdys proud, on musí také vděčně vzpomenout! A teď – ö jak se to změnilo, on stezkou jde prostřed polí, jak moře by kolem se zpěnilo, tak šuměly klasy a stvoly, nad hlavou schýlenou mu zpívaly šumících klasů těžké přívaly! A jeho již ani nevidět, on ztratil se v obilí moři, jej přerostly klasy o kolik let a zlato v nich, zdá se, hoří, jak jeho stará krev by v stéblech všech tu zašuměla v tichých úderech! Ó duše ty, která jdeš dobro sít, a pravdu a volnost a spásu, chci, abys též mohla tak práci svou zřít, jak přerostla tebe – proud časů, a ještě do příštích zasáhla let a na tvůj rov z ní padal stín a květ.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

335. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zpívající pole. (František Serafínský Procházka)
  2. IX. Nad vzrostlým lánem. (Jan Vřesnický)
  3. Sonet v červenci. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Vzpomínka. (Jaroslav Vrchlický)
  5. XIII. Žitné pole, žitné pole, (Vítězslav Hálek)
  6. Klasy. (Eliška Krásnohorská)
  7. Pole zpívá... (Augustin Eugen Mužík)
  8. Klid poledne. (Xaver Dvořák)
  9. TICHÉ ŠTĚSTÍ. (František Serafínský Procházka)
  10. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)