MŮJ SVĚT.

Jaroslav Vrchlický

Zapadly dveře – lampa vzplála, jak vešel jsem, to nevím sám; má Mladost jakby v koutě stála a zvolna vstříc šla mojim tmám. Vím, nejsou vůkol, jsou jen ve mně, víc zaplašit jich neumím; jak z doupat duše patří temně! Ach, jindy zaplašil je rým. Po stěnách knihy tam i tady jak jindy hledí důvěrně... Proč maska Danta z jejich řady zří cize tak a příšerně? Ach, tuším, takto vždy se dívá, tak s výčitkou v můj patří sen, když v duši mé se připozdívá, sám v sobě nejsem spokojen. Když všecky snahy oklamaly, kdy nestačil ku písni vzlet, kdy proti němu jsem tak malý jak ten můj trpasličí svět. A bůh ví, jak jsem na dno klesl té hořkosti a snů těch zlých, v tom druhý pohled zas mne vznesl na podobizny dětí mých. Pod obra ztemnělými rysy se smála drobná jejich tvář, já musil doufat jako kdysi, já cítil v duši teplo, zář. Tak může asi plavci býti, když s korábem svým ztroskotal, jen holé spasil živobytí a maják shlédne s výše skal. I cítí blízkost rodné chaty a slyší ženy, dětí hlas. Co moře vztek? Co všecky ztráty? Svůj malý svět on našel zas.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

255. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Žal. (Adolf Heyduk)
  2. Sonet z literárního života českého. (Josef Svatopluk Machar)
  3. V pozdní podjeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  4. LABUTÍ ZPĚV. (František Soldan)
  5. IV. Věčné rány. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ŽIVOT. (František Soldan)
  7. Před jarem. (Viktor Dyk)
  8. V temnu (Otokar Fischer)
  9. Hlas v duši. (Jan Červenka)
  10. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM. (Viktor Dyk)