Moderní Parky.

Jaroslav Vrchlický

Sad je květů pln a stmělý hustým stínem – pravý ráj! Kdyby v něm jen neseděly, fontánu či cest kde kraj, moderní ty Parky naše, převzácný sbor Sudiček. Mládí proto spěchá plaše kol těch soudných laviček. Jakás ruční práce v klínu, v dál však slídí bystrý zor, kdo s kým setkal se tu v stínu, jaký zapřed’ rozhovor, jaký účes i střih roby, zda a jak jsou důvěrni? Kam ten chvat a co tam robí? – Čert vem Parky moderní! Lepší Parky starých byly nad životem, osudem, vlákno jeho tkaly, vily, ale ret jich vždy byl něm. Lidských efemer rod plachý, jímž jest země pokryta, netřás’ před nimi se strachy a moh’ líbat do syta.

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

127. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Otec k dítkám. (Adolf Heyduk)
  2. Chodbičkou úzkou, (Josef Holý)
  3. NA PEŠTSKÉ KALVARII (Jan Neruda)
  4. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy, (Antonín Klášterský)
  5. Plťaři. (Adolf Heyduk)
  6. Jen pevným, hrdým buď! (Adolf Heyduk)
  7. bouhar (Stanislav Kostka Neumann)
  8. 107. O, coby tě srdce této hnětné (Jan Kollár)
  9. Co páni jsou! (Hynek Grunert)
  10. SLOVÁKŮM. (Adolf Heyduk)