Píseň.

Jaroslav Vrchlický

Ty že jsi, drahá, podzimek? Což já se po jaru ptám? Mlha jsem, tys do ní paprsek, ten padne a neptá se, kam. Ten šlehne, bleskne a osvítí, vykouzlí duhu a zář, a člověk zas věří na kvítí, když v andělskou tvou hledí tvář. Ty že jsi, drahá, podzimek? Což teprv já zima jsem! Mne unáší půvab tvůj i tvůj vděk, tož jaký jsem, tak mne vem! Ó stálost mou poznáš po letech, až budeš řádky ty číst! V mých citech živa, dumách, snech, tys věčně zelený list!

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

650. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOUHA. (Adolf Brabec)
  2. Dítě. (Stanislav Mráz)
  3. XLIV. Mhly podzimní brání zraku (František Ladislav Čelakovský)
  4. Jaro v srdci. (Eliška Krásnohorská)
  5. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 1. Ideálů Říše. (František Palacký)
  7. Ta jedna slza Tvá. (Ervín Špindler)
  8. Má vlast. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  9. Hádka. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  10. XIX. Vy světel zřídla hvězdnatá, (Vítězslav Hálek)