TOUHA.

Adolf Brabec

Já doufal v tobě najít hvězdu, jež svítila by v bludnou moji pouť, jež jak by v jarním jara vjezdu mně všech svých vděků měla poskytnout! Ve oku tvém, kde tisíckráte jsem našel poklid, mír a naději, se vznítilo cos láskou vzňaté, chlad duše své snad tím si zahřeji! V ten duše chlad, jenž mrazem dýše, jsem zatknul prosby bílé květiny, byť je i kdo ve hrdé pýše do ohně vmet za den již jediný. Jak touha, která ptáka z jihu přes moře v modrou dálku žene v let, tvůj cítím dnes já v sobě tíhu, že zdá se mně, že musím k tobě zpět! Ten snílek jsem, jenž květům věřil, ten starý snílek do dnes ještě jsem, před lety jenž ti lásku svěřil, tvůj obraz chová dosud v srdci svém..

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

522. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stance. (Adolf Heyduk)
  2. Ta jedna slza Tvá. (Ervín Špindler)
  3. XIX. Vy světel zřídla hvězdnatá, (Vítězslav Hálek)
  4. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  5. MÁJ SLADKÝ. (Bohdan Kaminský)
  6. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  7. Jindy. (Adolf Heyduk)
  8. DĚTEM (Adolf Heyduk)
  9. Růže – láska. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  10. Hvězda útěchy. (Eliška Krásnohorská)