K zahájení Výstavy v Pardubicích.

Jaroslav Vrchlický

V smavém rámci svěžích niv a polí(T5f) jimiž valí Labe vln svých proud(T5m) sedlák líchou za svými jda voly(T5f) vlhký v stínu olšin stíhá kout(T5m) odkud namodralý kouř se nese(T5f) rodné chaty kde mu kyne krov(T5m) klasů vlněním hrá mizí v lese(T5f) Nejkrasší to píseň beze slov(T5m) rodné chaty kouř V něm symbol tichý(T5f) jeho práce klidu síly pýchy(T5f) V mlžném věnci dálném na obzoru(T5f) posupně rys visí Kunětic(T5m) v duchu vidí patře na tu horu(T5f) kol níž kavek víří na tisíc(T5m) jak tu celá Minulost zří k němu(T5f) dálné luhy pluhem zrytý lán(T5m) z dob kdy ve malebném hor svých lemu(T5f) Čech byl aspoň svojí hroudy pán(T5m) kdy se nemusel rvát o píď každou(T5f) potem krví ani práv svých vraždou(T5f) Slunce spěje výš a skřivan zpívá(T5f) Labe šumí v olšin a vrb vzdech(T5m) mír a požehnání s výše splývá(T5f) zlatem pláň se jiskří ve klasech(T5m) Milý kraj teď dýše spokojeně(T5f) po urputném věků zápolu(T5m) k slunci tulí se jak on k své ženě(T5f) tuhou dlaní plnou mozolů(T5m) z kterých vzchází mu žeň jeho práce(T5f) Zpívej skřivane Snít může sladce(T5f) O čem sní as O těch divů čaru(T5f) které stvořil prací lidský duch(T5m) o sil svých vzmachu o své krve varu(T5f) které spoutal v přezvědů svých kruh(T5m) o tom kouzlu kterým urval hmotě(T5f) přírody i srdcí tajný klíč(T5m) by moh jásat v balvanu i notě(T5f) sepnout vzdor a rozpoutat svůj chtíč(T5m) sní o práce svaté blahozvěsti(T5f) kterou skutkem pohádka jest štěstí(T5f) O čem sní as Vzrostlý v chaty stínu(T5f) odkázat co může dětem svým(T5m) Nesmí chabě ruce složit v klínu(T5f) k vrcholům kdo spěje nejvyšším(T5m) Zloba zuří beznaděj se cení(T5f) pěna záště stříká vysoce(T5m) nad ní výše v duchů zápolení(T5f) zralé kyne snahy ovoce(T5m) kosy vzmach smyk válce a hrot rádla(T5f) za vším v líchu jedna naděj padla(T5f) O čem sní as Zří ta léta parná(T5f) tuhé zimy zápas ze všech sil(T5m) cítí není nemohla být marná(T5f) práce svatý jediný můj cíl(T5m) Stane zvolna utírá pot s čela(T5f) novým dumám klesá v objetí(T5m) tužba vzplá v něm významná a bdělá(T5f) ovoce své práce viděti(T5m) Ukázat je pochlubit se druhům(T5f) co zde vděčí lánům svým a luhům(T5f) Co zde vděčí síle svého ducha(T5f) peruti co svého nadšení(T5m) kladivu co v železo jež buchá(T5f) peru v bláně dlátu v kameni(T5m) důmyslu co jeho ve bludišti(T5f) ideou mu novou blesklo v sen(T5m) snahy minula i tuchy příští(T5f) zápas s hmotou duchem prozářen(T5m) to vše jako v báji roste před ním(T5f) netlumeno ruchem žití všedním(T5f) Takto snil Sen jeho dnes je skutkem(T5f) Nuže vizte co snes všecko sem(T5m) myšlenkou a snem a citů útkem(T5f) prací tichou dlaně mozolem(T5m) Vše jest naše domácí a ryzí(T5f) jak to český labský podal pruh(T5m) ve všem srdce tluk chvat naší mízy(T5f) ve všem česká myšlenka a duch(T5m) kterak vypěstil je Východ český(T5f) Spějte sem a vizte naše stezky(T5f) V smavém rámci svěžích niv a polí(T5f) jimiž Labe valí vln svých proud(T5m) stojí kde stál Čech a ve hlaholy(T5f) písně jeho slyšíte to dout(T5m) Zní to jako s nebes požehnání(T5f) šumem klasů stenem borovic(T5m) zlatem slunce jež se stejně sklání(T5f) v kmeta svrasklou v děcka smavou líc(T5m) Co tu zříte naše práce jesti(T5f) My jsme dali pot a Bůh dej štěstí(T5f)

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

165. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (František Serafínský Procházka)
  2. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  3. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  4. XV. UMÍRÁČEK. (František Leubner)
  5. NAVEČERNÍ PROCHÁZKA PO PRÁCI. (Antonín Sova)
  6. Vše zaměňuješ při svém věčném kvasu, (Adolf Heyduk)
  7. JIŘÍMU KARÁSKOVI. (Jaroslav Vrchlický)
  8. LXXV. Jest jitro s provoda. Den nad ovlhlé lesy (František Leubner)
  9. LIII. Sklad – rozklad – sklad jde vlny proud (František Leubner)
  10. Rouhačka. (Václav Antonín Crha)