Já vezmu závoj.

Albína Dvořáková-Mráčková

Nadějí plna jsem vstoupila v svět, každá jak mladá duše chvějíc vstoupá; seznala jsem však, že ten blaha květ na uhnilém jen kořenu se houpá; to zloby lidské ještěra podryty zubem nekalým.– já vezmu závoj kláštera a světa hrůzy zahalím! – Člověka hledala jsem vznešenost – však kletba lid ten padlý tíží děsná, že v prach zašlapán svaté pravdy skvost, a cit posměchem tupí vřava běsná. V mém srdci zklamu příšera s výkřikem bolu zoufalým – – já vezmu závoj kláštera a srdce rány zahalím! –

Patří do shluku

nevěrec, katolík, věrec, nevěra, bližní, národovec, blud, církev, kazit, odrodilec

611. báseň z celkových 640

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Žel. (František Sušil)
  2. Rozhled. (Beneš Metod Kulda)
  3. 159. O můj trude, želuhodný blude! (František Sušil)
  4. KLEMENT XIV. (Adolf Heyduk)
  5. VEČER (Růžena Jesenská)
  6. Znělky. (Vilém Ambrož)
  7. Divoké proudy života, (Jiljí Vratislav Jahn)
  8. Pane... hyneme! (Jan Ježek)
  9. Nad lidstva Olympy... (Bohuslav Květ)
  10. None (Ferdinand Tomek)