Nebudu již dlouho z tebe, číše moje, píti,
vždyť co nejdřív potáhne tě šedý pavouk sítí,
ba juž více nezazvoní o tvé dno mok zlatý,
v kterém často pochoval jsem žití bol i ztráty!
Hasne den a paprsk luny v tobě se juž láme,
a my ještě v těžkých dumách spolu sedáváme,
a když mraky zoufalosti na mou duši lehnou,
ze dna tvého zářné blesky v lebku moji šlehnou.
Šlehnou a osvítí náhle hlubný, tmavý jícen,
kam čarovný hrad nadějí, snů a tužeb zřícen,
paprskem svým ozařují mnohou upomínku
a na věnec k hrobu snesou lupen po lupínku.
Ba, vždyť jenom krásnou číší bylo ono tělo,
jež před lety v loktech mojích vínem lásky vřelo;
jak na číši, tak má ústa na rtu jejím lpěla,
až nám srdce jako číše láskou překypěla.
Ha! v tom na mne ze dna číše zasyčel had skrytý...
a tak pohár mojí lásky zůstal nedopitý;
a já neměl ani síly sesbírati střepy
a vystrojit mladosti své pohřeb velkolepý!
Což v životě jedna naděj, kdož se o ní stará?
Spadne hvězda – tisíc jiných na blankytu hárá!
Sem tu číši, dlouho o ní duše moje snila! –
a k mým retům číše pravdy hned se přichýlila.
Jak jí chtěla okusiti ústa moje sprahlá,
tu neznámá, tajná ruka do výše ji vtáhla;
tam v červáncích časem zírám zlaté její kraje
a hvězdami místo perel víno její hraje.
Darmo žehrám od té doby na ten osud kletý,
jenž do nebe číši staví a na zemi rety;
tak vysoko pramen vláhy a tak nízko ústa,
že čím výš ten pohár pravdy, tím víc žízeň vzrůstá.
Co mi zbylo? – Věčné boje s nadějí a strachem.
Pohár krásy kol mé duše mih’ se v letu plachém,
pohár lásky vzala země, pohár pravdy nebe –
tak jsem musel, moje číše, naleznouti tebe!
Ty jen všecko nahradíš mi, tvojím ve zrcadle
zaplanou mi zhaslé hvězdy, zkvetou růže svadlé;
do tebe a z tebe moje myšlenky se pění –
věčný pochod, věčný přechod, věčné burácení!
Ba zdá se mi, na dně tvojím že i smrt se bleskla,
ona měla pohár z kostí, já jen pohár ze skla;
jak mi ťukla ke přípitku – hned má číše v kusy!
Ó, že vše, byť krásné, velké, zahynouti musí!
Nuž ať zhyne! Číše moje, naplním tě znova,
ať mi z tebe v duši padne záře myšlenková!
Slyš! zda vítr okenicí či smrt hnáty klepe?
Dopij! dopij! čím rychleji, tím dřív bude lépe!