Seděl jsem v své těžké dumě,
v srdci dýku rozloučení,
když tu stála náhle u mě
překvapivši moje snění.
V srdci dýku rozloučení,
srdce odnesla mi v spárech,
překvapivši moje snění
ztopila mne v nových žárech.
Srdce odnesla mi v spárech,
vlastní krví teď jsem rudý,
ztopila mne v nových žárech,
já jsem její derviš chudý.
Vlastní krví teď jsem rudý!
Na hrudi dvě kdoule nese,
já jsem její derviš chudý,
ret se po těch kdoulích třese.
Na hrudi dvě kdoule nese,
perly na místo má zubů,
ret se po těch kdoulích třese,
vím, mne sřítí ve záhubu.
Perly na místě má zubů,
na jazyku cukr nosí,
vím, mne sřítí ve záhubu,
ač mé srdce lká a prosí.
Na jazyku cukr nosí,
žebrák já se plížím za ní,
ač mé srdce lká a prosí
ráno, večer, bez ustání.
Žebrák já se plížím za ní,
spím na prahu její dveří,
ráno, večer bez ustání
pláčem se mi oči šeří.
Spím na prahu její dveří,
neb jsou sítě její vlasy,
pláčem se mi oči šeří
pouhým zjevem její krásy.
Ba jsou sítě její vlasy. –
Roztáhni je, dívko milá,
pouhým zjevem tvojí krásy
bys mne v sítě polapila!
Roztáhni je, dívko milá,
staniž se, co má se státi,
bys mne v sítě polapila,
bych tě přestal proklínati.
Staniž se, co má se státi,
raděj sama postůj u mě,
bych tě přestal proklínati
sedě v svojí těžké dumě.
Ve včerejší noci žáru,
Iblis byť mé hříchy soudil,
tvojich vlasů ve bazaru
jako včela já jsem bloudil.
Iblis byť mé hříchy soudil,
ve tvých kdoulích já jsem hýřil,
jako včela jimi bloudil,
polibky tvé vlasy zvířil.
Ve tvých kdoulích já jsem hýřil,
kousal v panenskou tvou bradu,
polibky tvé vlasy zvířil
pod krkem tvým dole, vzadu.
Kousal v panenskou tvou bradu,
krad’ a loupil po tvé tváři,
pod krkem tvým dole, vzadu
při mých i tvých očí záři.
Krad’ a loupil po tvé tváři,
pustošil sad ňader tvojich,
při mých a tvých očí záři
blaho pil jsem v plných zdrojích.
Pustošil sad ňader tvojich,
drancoval jsem tvoji krásu,
blaho pil jsem v plných zdrojích,
v tom had bod’ mne černých vlasů.
Drancoval jsem tvoji krásu,
když mne bod’, já svojím dechem
znavil hada černých vlasů,
usnul na mém srdci spěchem.
Když mne bod’, já horkým dechem
zažehnal jej pouhým mžikem,
usnul na mém srdci spěchem,
dívko, já jsem kouzelníkem!
Zažehnal jej pouhým mžikem
otočiv jej kol své ruky,
dívko, já jsem kouzelníkem,
žal svůj změním v sladké muky.
Otočiv jej kol své ruky
ztopím v horké krve varu,
žal svůj změním v sladké muky
ve včerejší noci žáru.