II. ŽE LIDÉ JSOU DIVADLEM BOHA I ANDĚLŮ.

Jaroslav Vrchlický

Na světě chodí duše zahalené do masky těla i účinků jeho a ku divadlu sboru nebeského od přírody jsou Bohem upravené. Vše hrají, mluví, proč jsou narozené, a mění sceny, sbory kusu svého, v smích šatí se určení osudného, kam nezbytná je cizí vůle žene. Bez vůle, moci, vědomí v svém žití, co káže Pralůno, vše každá snáší, by nebeský sbor mohla zveseliti. Až nebi, moři, zemi navrátíme své maškary, pak na konec hry naší kdo lépe mluvil a hrál, v Bohu zvíme.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

367. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 280. Vítej. (Jan Petr Jordan)
  2. člověk (Stanislav Kostka Neumann)
  3. 514. Kudy sme šly, bylo rozšířené (Jan Kollár)
  4. Pověz, duše milá, pověz přímě, (František Sušil)
  5. 132. Kam se děla starodávná sláva, (František Sušil)
  6. 20. Příteli. (František Sušil)
  7. Zlatá mládež. (Bohdan Kaminský)
  8. Mezi zn. 61. a 62. Nejen zvláštní v blízkost její plete (Jan Kollár)
  9. 399. Svaté muže ty a tyto ženské (Jan Kollár)
  10. 46. Jeseň přišla, ba již přišla zima, (František Sušil)