Ballada o fatu vzpoury duše.
A den byl páteční, když obležen byl hrad,
jenž vypínal se věžemi až k nebi.
A den byl páteční, když obležen byl hrad,
kdo útočil naň, do příkopu pad’,
a klesl mrtev s rozraženou lebí.
A na cimbuří žert a bujný smích.
– Ty zdi jsou pevné, železné jsou brány, –brány. –
A na cimbuří žert a bujný smích,
a pusté hody v šírých nádvořích,
když útoky jsou všechny udolány.
A den byl páteční, když obležen byl hrad,
a dole vůdci k poradě se kupí.
A den byl pateční, kdy obležen byl hrad.
– Co zápas nevzal, vezme záhy hlad – !
A rozesmály divoké se tlupy...
Teď bledé stíny kráčí po hradbách.
– To vzdálená a neznámá je říše! –
Teď bledé stíny kráčí po hradbách.
Tam v posměch jejich hoduje zlý vrah,
na hradbách reci umírají tiše.
E: sf; 2004
62