Stíny.

Jaroslav Vrchlický

Ach, co nás často zmrazí – nevíme. Co může přijít – sotva tušíme; Jdem’ plni vášně k lásky požitku, a zpět si nesem lítost – výčitku! Proč, Bože, jen? Jdem štěstí v objetí, kdes dítě slyšíme tu kvíleti, na rohu žebrák zastaví nás v spěch, a mizí rozmar i smích na ústech. A spolu sedíme a temný stín se náhle zvedá duší ze hlubin, tam život zasil jej – proč vzrůstá teď? My chcem’ být šťastni! – Kde tu odpověď? A marně kyne čílka, ňader vděk, jest náhle splašen motýl, polibek, ten svět je krutý, musíme v něm žít a na něm omrazovat žárný cit. Vše tuhne v duši. Myšlénka i sen, a nikdo, nikdo není svoboden, náš žernov tlačí těžký – skutečnost! Již věřím, štěstí jest jen plachý host!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

592. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Milujícím. (Alois Škampa)
  3. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  4. MÁM ŘÍCI VÁM... (František Hais)
  5. Dětem. (Anna Simerská)
  6. NÁVRAT (František Odvalil)
  7. Prožít! (Jaroslav Vrchlický)
  8. XXXVIII. Z všeho, co najdeme na světě tom, (Jaroslav Vrchlický)
  9. Rozkoš svrchovaná (Xaver Dvořák)
  10. Máj a srdce. (Jaroslav Vrchlický)