NÁVRAT

František Odvalil

Víš ještě, drahá, kterak jsme spolu bloudili světem, blouznili v skrytě, kterak jsi mnohdy, dychtivé dítě, z teskných mých výšin prchla mi dolů, honila štěstí, dávala za ně konvalin vonných plničké dlaně – a potom hořkou plakala touhou, v netečný spánek touláním zbita, novými až zas přeludy zpita, na novou cestu dala se dlouhou? Vrácena sedíš teď moudrá a tichá, v svůj bílý hledíš přístěnek – uvadla před okny konvalin lícha, jiná však kytka na srdci ti voní – (daleko’s, milá, se sháněla po ní) – kytička bílých mučenek.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

435. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  3. Dětem. (Anna Simerská)
  4. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  6. XXV. Já odcházím do světa –: zapomnít žal, (Josef Kubelka)
  7. Věnování. (Alois Škampa)
  8. Touha po domovu. (Vincenc Furch)
  9. Panna. (Alois Škampa)
  10. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)