SOBĚ

Jaroslav Vrchlický

Svět, umění i srdce lidské v květu jsem v písni spojil ducha přísnou prací, nad záhad bezdnem, kde se člověk ztrácí, chrám mythů sklenul duch můj v srázném letu. Za náboženství dal jsem soucit světu; ač písně mé v svět létly jako ptáci, k myšlénky světlu duch můj vždy se vrací od číše, přátel, od žen sladkých retů. Mně člověk byl v svém vítězství i bludu i s přírodou, z níž věčnost, na mne zírá jen toho symbolem, co neumírá. Půl žití v nadšení a půli v trudu jsem takto strávil v odříkání stálém, jsa v prachu smýkán vlastním ideálem.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

60. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXI. Linií, tvarů tichou hudbu kreslí, (Antonín Macek)
  2. Ze všech chvil mých nejkrásnější (Jan Evangelista Nečas)
  3. KOLODĚJ (Josef Holý)
  4. Prolog. (Růžena Jesenská)
  5. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  6. O láska MOUDROSTI mně ducha učí (Adolf Racek)
  7. None (Josef Holý)
  8. II. Ve vonné básni květomluvné luky, (Vítězslav Hálek)
  9. 57. Smrt. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. Příroda. (Vincenc Furch)