Odbilo, a upomenut zvukem,
Šel rok starý, kmet ten, věčně spát –
A „k novému na zdar!“ zní to s hlukem,
Ruka ruku tiskne mnohokrát;
Sklénka cinká, a my opětujem
„Na zdar!“, a k cinkání přizpěvujem,
A zas „Na zdar k roku novému!“
Přejem vřele jeden druhému.
Leč co zdarem rozumíme, bratři,
Toť přemítat bude ke blahu.
S myslí rozkochanou spojit patří
Chladnou přísnosť, s citem rozvahu;
Neb kde um se druží k veselosti,
A bdí nad útroby horoucností,
Tam věc nevystoupí z koleje,
Mírou, v mezích dobře prospěje.
Přede vším as snahu rozumíme,
Když si „Na zdar!“ přejem společně;
Neboť života si nevážíme,
Co se v prachu vleče zpátečně,
Kde hruď nadšením se nerozhřívá,
Člověk leda rozkošníkem bývá.
Než tak žít, či vlastně živořit,
Raděj, bratři, v hrobě tlít a hnít!
Chop se tedy nás a hybej silou
Naší celou snaha taková,
Kteréžto by nad povšednosť hnilou
Povznesla nás křídla orlová,
Bychom skráň si věnci ovinuli,
Ježby žádnou zimou nezhynuly!
Na to připij jeden druhému:
Nuže, na zdar k roku novému!
Poletět však, jak šíp vypuštěný
Bez směru, toť plaché bloudění.
V horování slepém není ceny,
Cíl svůj určitý mějž snažení!
Slyšte! Chci vám jmenovat cíl stkvělý,
Nechť ho krátký rozum, nedospělý,
Dotýkává řečí hanebnou:
Moudrosť to s korunou velebnou.
Jakkoli se věk náš vědou chlubí,
Ji je přece zřídka nalézti,
Ač by lidstvo z vad, jež moří, hubí
Blaho jeho, mohla vyplésti.
K ní ať vroucí láskou zahoříme,
V jejím náručí se utěšíme,
Na to připij jeden druhému:
Nuže, na zdar k roku novému!
A jí po boku dceř věčně stkví se,
Spanilá jak růže májová.
Tomu štěstí v srdci nezrodí se,
Jenž v něm krásy její nechová!
Starosvětské sice její jméno,
Leč nebude jistě pohaněno
V tomto čackém kruhu přátelském:
Ctnosť to v půvabu svém andělském.
Ctnosť nás, bratři, ocelovou zbrojí
Ozbrojiž od hlavy do paty!
Ať pak lají nám v tom divném stroji,
Neoděným modní ve šaty,
My v něm ve dne statně pokračujme,
I se v noci z něho nevyzujme!
Na to připij jeden druhému:
Nuže, na zdar k roku novému!
A celou-li projme vnitřnosť naši
Svatá ona snaha dvojitá:
Tehdáž žádná moc nás neustraší,
Dráha naše nechť je trnitá,
Naše síla odpor mužně zmaří,
Mnoho výtečného se nám zdaří,
A v nás mír a klid se uhostí
S valným komonstvem svých sladkostí.
K moudrosti a ctnosti tedy spějme
Pevným krokem, neomrzelí!
O statek se příliš nestarejme,
Bůh jak udělil, tak udělí,
Jen když obludám se nepoddáme,
V dvojné oné snaze vytrváme!
Na to připij jeden druhému:
Nuže, na zdar k roku novému!