Lesem divokým strašlivou pouští(Na)
Béře se Míra spanilá(Na)
Vždy hloub se zaplítá v černé houští(Na)
A dívka bledá se i listu leká(Na)
Okem zplašeným se v háji ozírá(Na)
A bázeň outlé srdce sevírá(Na)
Co Hněvsa jarý v daleké dlí vlasti(Na)
Chvíle utěšené více nemá(Na)
S ním uprchly milosti slasti(Na)
A Míra na návrat darmo čeká(Na)
Zdálo se jí že pad v seči zrádné(Na)
Od té chvíle nemá těchy žádné(Na)
U skály stane tmavém ve stínu(Na)
Na hřbet mechový zatluče zděšena(Na)
I praskne skála a z černa klínu(Na)
Vyjde babička shrbená(Na)
Hladí pobledlé tváře děvince(Na)
s smíchem uvádí Míru do sínce(Na)
Jistě panenku láska souží(Na)
Starou že babičku v skále hledá(Na)
Po milenci jistě nadarmo touží(Na)
Oč že milost jí spáti nedá(Na)
Nekvěl uhlídáš Hněvsu svého(Na)
Mocí čárnou ze zrcadla mého(Na)
A tím za sebou slečinku táhne(Na)
Potichmo slova mluví tajená(Na)
Pak ze zrcadla roušku stáhne(Na)
A Míra se lekne co laň zplašená(Na)
Vidí v boji Hněvsu jak se potácí(Na)
I jak bez vlády s koně se kácí(Na)
Jiný tu obraz Miláček věrný(Na)
Ve vlastní krvi něm se brodí(Na)
Při umírajecím klečí mnich černý(Na)
A kolkol vojíni smutni hledí(Na)
Míjí zjevení teď v stinném houští(Na)
Družina Hněvsu do hrobu spouští(Na)
Tu klesne děva v mdloby lůno temné(Na)
Vlásky jejími větérky vějí(Na)
Co lilie zblednou Iíce jemné(Na)
A bez ducha jesti tílko její(Na)
Procitne a kol zraky v háj upírá(Na)
Ni jeskyni však ni babičku nezírá(Na)
Vzchopíť se děva v bolestném Ikání(Na)
Z háje prchá rozumu zbavena(Na)
Po hradě mutné zní bědování(Na)
Naděje má zmařena zmařena(Na)
Vyjde měsíček a z okénka(Na)
Hledí děva bolně divě do venka(Na)
Hledí hledí ale hvězda žádná(Na)
Utěchy jí ubohé nepodá(Na)
Smutno kolkol a temnota zrádná(Na)
V háji slavíček neklokotá(Na)
A hle z pověstné skály klínu(Na)
Jakby tisícero táhlo stínů(Na)
Ha slyš tu dusot na hradním mostě(Na)
A hlas Otevři milenko drahá(Na)
Vracímť se z krvavé války pozdě(Na)
A venku to na mne hrůzně sahá(Na)
Otevři otevři volá to stále(Na)
Na hradě však je slov na mále(Na)
Zahřmíť to na bránu a brána vzlítne(Na)
Mluv panoši zdali slečna bdí(Na)
Či sen ji kojí O nechť procitne(Na)
A vstříc milenci svému letí(Na)
Tak Hněvsa jarý a panoš prst vztáhne(Na)
Tam ve komůrce milostí prahne(Na)
Vrazíť do komnaty mládce věrný(Na)
Hledí na lůže a trhne sebou(Na)
Co to zda pravda či mam je černý(Na)
Pozdvihni milenko hlavu svěšenou(Na)
Mlčíš Neznáš milence svého(Na)
Milence dávno oplakaného(Na)
I obejme milenku hladí jí Iíce(Na)
Hřeje na srdci tělo studené(Na)
O darmo život se nevrátí více(Na)
Co v říši Morany toť ztracené(Na)
Zhaslatě Míra co jasná svíce(Na)
A Hněvsu neuzřel nikdo více(Na)