Drahomíra.

Jan z Hvězdy

Ven na lov ven Jak v hradě těsno(Na) Síněmi táhne se černý stín(Na) v duši mé tak bědno i děsno(Na) V prostoru ven v chladný lesa klín(Na) Ať se prázdnoty mysli sprostím(Na) A trud i strast ze srdce vyhostím(Na) Sluho vyveď mi vrance mého(Na) Ať vychvátím sílu jarou(Na) Zamnou kdož srdce zmužilého(Na) V hájů temno na poušť divokou(Na) Takto volá Drahomíra kníně(Na) A hned naplní se dvořany síně(Na) Ha vítejtež mi Čechové zdární(Na) K bohům jimž láska v srdci hoří(Na) Nechť klesnou vytrženci marní(Na) Ješto cizímu bohu se koří(Na) Dříve nepozbudu mysli děsné(Na) Dokud to cizinstvo v prach neklesne(Na) Večerem na to myslím mním na to ráno(Na) A zraky mé vidí jen krev(Na) Neníť sladkého mi oddechu přáno(Na) Dokud nevyvře z duše žhoucí hněv(Na) Tedy zavzněte vesele rohové hlasní(Na) Na lov ať krev zraky mé vyjasní(Na) Zvoláť to kněžna a z hradu valný(Na) Ven vyřítí se lovců zbor(Na) Rykem poozývá se hvozd dálný(Na) Zvěř zděšená pádí do hor(Na) Za ní Drahomíra lesem i pouští(Na) V nejhlubší se ubírá houští(Na) Ha slyš z daleka zpěvy slavnotemné(Na) Nezračných co písně duchů(Na) Budí Drahomíru nepříjemně(Na) Ze zábavy sladké z krvavých snů(Na) Zděsíť se kněžna a vrance dohání(Na) Zkad zbožné zní prozpěvování(Na) A hle v středu háje v zákrytu hustém(Na) Chrámek Páně na chlumci stojí(Na) Kde hrstka věřících na místě pustém(Na) S zpěvem modlitby vroucně pojí(Na) Pneť zhůru se obět k blankytu čistá(Na) Jsouť to novotní ctitelé Krista(Na) Kněz právě lid žehná znamením kříže(Na) A lid na tvář pokorně padá(Na) Jednota všecky co bratry víže(Na) Jim utěchu víra i láska dá(Na) Vztekem tu zkřikne pohanská kníně(Na) Až pysky brodí se ve modré píně(Na) Ha čáry a mam O plémě nehodné(Na) V prach s tebou i bohem cizím(Na) To řkouc oře svého vztekle pobodne(Na) I vrazí na pahor skokem drzím(Na) Zamnou kdož srdce zmužilého(Na) Leč nikdo se nehne z místa svého(Na) Tu kněz vysoko k nebi kříž pozdvihne(Na) v tichu slavném všecko dlí(Na) Pohanku však to co blesk zastihne(Na) Z očí jí chrámek i háj mizí(Na) Neb náhle se zem pode ní rozstoupí(Na) z hloubi černé to řehce i oupí(Na) Aj jak tu druzí pohané zblednou(Na) Kněžnu s ořem když důl pohltí(Na) V bezdnu zařehce to ještě jednou(Na) v praskotu zavře se zem nad ní(Na) Kolem pekelná lůza se míhá(Na) Že i křesťany věrné hrůza stíhá(Na) Zas ticho vůkol v háji co v hrobě(Na) K nebi křesťanstvo vděčně hledí(Na) Pohanstvo se Kristu koří v té době(Na) A slzy kajicné hojně cedí(Na) Všecky tu spojilo božství kříže(Na) A jednota opět bratry víže(Na)

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

479. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň myslivce. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  2. Borsa. (Jan Slavomír Tomíček)
  3. TÁBOR. (Otakar Červinka)
  4. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  5. NOČNÍ PÍSEŇ. (Ludvík Lošťák)
  6. Hněvsa i Míra. (Jan z Hvězdy)
  7. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  8. VII. Jak sirá tamariska manou na planině pláče, (Václav Šolc)
  9. None (Václav Vojáček)
  10. Z JITRA. (Karel Sabina)