VII. Jak sirá tamariska manou na planině pláče,

Václav Šolc

Jak sirá tamariska manou na planině pláče, tak písněmi mé srdce ňáder ve hlubině pláče, a s nocí, jež ze srdce nebes sestupuje na zem, hluboká láska má po temné po pustině pláče; se mnou jen harfa má, jak s pěvcem pastýřem na poušti, a ta i citů nejvěrnější přítelkyně pláče, a jako cypřiš na oase vzdýchá touha moje, a na květy, jež v jeho vlastním vzkvetly stíně, pláče; mých slzí tok na ňádra zvoně srdce oplakává, jak kaskada na svatý rum chrámové síně pláče! O přátelé! nekalte slovem výtky slzu lásky, že jako shaslá hvězda na zem neúčinně pláče, vždyť nejkrásněji lahodívá oku bílá růže, když rosné perly v květoucím skrývajíc klíně – pláče.

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

184. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jedné z Růží Sáronských. (Siegfried Kapper)
  2. Stella. (Siegfried Kapper)
  3. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  4. POMNĚNKY. (Karel Sabina)
  5. III. (Karel Sabina)
  6. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  7. DÍVČÍ ŽEL. (Václav Věnceslav Ráb)
  8. 24. NÁŘEK. (Karel Hynek Mácha)
  9. Píseň myslivce. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  10. Zrazená hvězda. (Václav Antonín Crha)