KLETBA TĚLA.

Zikmund Winter

Dala mi tělo – ráda, nerada, však duše – té mi vůbec nedala. Teď ve vzpomínce všechny stopy hynou, rozkoší zraku, hmatu, soulože, už ani vzkřísit v mysli nelze mi dnes vše – a představím-li si ji, jak ji dnes už jiní užívají, k sobě směle vinou, mám cit, jak nebyla by nikdy byla mou... Proč tedy všechny lsti, a lže, a úsměchy, ješitné triumfy nad úspěchy, pohledy nenávisti nebo pohrdání, a konečně to lstivé s bohem dání, ta radost jizlivá, že mě tak oklamala, ten smích, jímž nad tím ješitně se smála, proč v paměť vrací se a pokaždé mě zraní? Dala mi tělo – ráda, nerada, však duše – té mi vůbec nedala; snad proto je mi dnes, jak vůbec by mi ani těla svého byla nedala.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

445. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KLETBA MODERNÍ EROTIKY. (Zikmund Winter)
  2. V pozdní podjeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  3. SMUTEK. (Adolf Brabec)
  4. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  5. Zpověď. ( K. Egor)
  6. Suspiria. (Jaroslav Vrchlický)
  7. RÁNA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Tak jsem to přived k výši života, (Jaroslav Vrchlický)
  9. HOREČNÝ ZRAK (Otokar Fischer)
  10. XII. S časem se srdce mé sváří, (Karel Mašek)