POZEMSKÁ LÁSKA A MY, BÁSNÍCI VĚČNOSTI.

Zikmund Winter

Eh, ať už se klameme navzájem v své ubohé erotice: Jen když nás illuse oblaží – potřebujeme více? Ve věčnost lásky své věříme, a přece milujem’ chvíli – dnes k ženě té a zítra té náš cit nás věčností mýlí. Že žena je právě taková, to mělo by nás mučit? Oh, od zvířat, od zvířat nevinných třeba se tady učit! Což tím, že cit ženy-člověka podléhá po čase změně – Což tím, že láska je dočasná, je o to pravdivá méně? Jsou duchové, kteří dovedou pochopit smysl Bytí, jít žitím jak zářící zahradou – jen žíti a žíti a žíti! V lásce a všude blahoslavit koloběh života-změny, žízniví vděčně píti si illusi z polibků ženy. Leč nám, nám básníkům Věčnosti sen s láskou nemožno spojit – nás illuse lásky chvilkové nemůže uspokojit!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

244. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mdlý, lásko, já se tebou k CNOSTI zvedám, (Adolf Racek)
  2. Přišla dnes ke mně zas láska má... (Josef Pachmayer)
  3. ŽENY, VÁM VĚŘIT? (Zikmund Winter)
  4. HLUBOKÁ LÁSKA. (Zikmund Winter)
  5. Sociální demokratka. (František Cajthaml-Liberté)
  6. Věčnost lásky. (Jaroslav Vrchlický)
  7. JESTLI MĚ ZRAZUJEŠ I TY... (Zikmund Winter)
  8. PÍSEŇ ARISTOKRATICKÁ (Otokar Fischer)
  9. MÝM ŽIVOTEM ŠLY ŽENY... (Zikmund Winter)
  10. JEN TĚLO, A TO NA CHVÍLI... (Zikmund Winter)