ŽENY.

Zikmund Winter

Mé srdce poznovu vždy ženou otráveno, se poznovu vždy k ženě navrací vždy novou illusí a touhou obluzeno. Leč znovu poznává, že mění pouze jméno, že k novým mukám je jen odsouzeno – Tak stále krvácí... Ó věčná osudnosti svojí krásou, ženo! Ó věčná bolesti svou povrchností, ženo! Ó živle, zplodivší a plodící vždy zlo! Ó Evo, Pandoro, ó Kundry, Dalilo! Živle, jenž strhuje vždy, nebo rozvrací! Proč srdce mé v tvé kličce zapleteno na údech svých, jak zvíře, ochromeno se vinou tvou jen sem tam potácí! Jsem člověk. Osud člověčenstva všeho žít musím, jako každý jeho člen. S ním v kolo vývoje osudně zapleten, i kletby mystické, mystické kletby jeho, tvé kletby věno, ó Evo-ženo, jsem vzít a snášet tedy odsouzen! Ó, kdy že zaměníš své jméno, ó Evo-ženo, a poslání své, jež ti uloženo, u hřivnu spásy změnit kletby svojí věno, kdy vykonáš? Kdy bude vykoupeno, co v našem, ve tvém žije snu? Kdy v Alžbětu se změníš – a kdy v Madonnu?

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

104. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duše přírody. (Augustin Eugen Mužík)
  2. V TVOU KORUNU, ŽIVOTE... (Karel Toman)
  3. None (Josef Holý)
  4. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  5. BÁSNÍKŮM, JATÝM TOUHOU ROMANTICKOU... (Viktor Dyk)
  6. TOUHA. (Ruda Mařík)
  7. XIV. Kam, Pane, jdou ty vzdechy, (Jaroslav Vrchlický)
  8. SVÉ ŽENĚ. (Augustin Eugen Mužík)
  9. ŽENY, VÁM VĚŘIT? (Zikmund Winter)
  10. Upoměnkám. (Albína Dvořáková-Mráčková)