HVĚZDÁRNA DUŠE

Zikmund Winter

Hodina nadešla Hle naše Hvězdárna vzhořela právě milliony světly(Na) Je velká naší slávy noc Signály bychom vzlétli(Na) Připněte křídla Jaká noc(Na) Oh jaká noc dnes jaká noc(Na) Už vzleťme v slávy hlaholu(Na) k nejvyšší věže vrcholu(Na) Jaká to plavba vzduchem plout Bezcílným vesmírem(Na) Zde samé vzduchové rozlohy a žádná zem a žádná zem(Na) prostor nám sálá dokořán noc krásná opilá světly(Na) nad námi světy v kroužení bez konce vesmír vzlétlý(Na) a nevíme už kde je zem(Na) Kdy doplujem kdy doplujem(Na) Svou slávu výším voláme(Na) svým Srdcem k výším máváme(Na) dech nekonečna závratný k nám vane z mléčných oblastí(Na) ty v plesu světlých prostorů jak vlečky svítí radostí(Na) a celá jasná zhvězdění k nám září jako diadém(Na) Kdy dolujem Kdy doplujem(Na) Nadešla slavná hodina(Na) Pod námi prostor beze dna(Na) svou krásnou náruč rozpíná(Na) nad námi světů million(Na) Tak vznesli jsme se za noci(Na) k nejvyšší věži Hvězdárny(Na) Z broušených skel na věži gotické chlad hvězdnatého prostoru nám zavál do tváří(Na) Noc je tak svatá krásná hluboká Tak jako těmi skly sem do věže na zemi hvězdy nikdy nezáří(Na) Co tu jen dalekohledů a jejich zázraků Co barev optických v duhových hranách skel(Na) A každá schopná by v ní celý Vesmír noc závratnou jinače obrážel(Na) Zrcadla samý klam a ohnisk tajemství nás obklopují jako krásný sen(Na) V nich odráží se dálky závratí všech slitý požár hvězd v nich žíří rozsvícen(Na) Jsme jako v pohádce v té nejkrásnější z všech(Na) Do vzdušných prerií nám volně mizí dech(Na) Zdá se nám v každém pohledu že zříme tisíckrát(Na) zpět svoje nadšení nám z dálných mílí plát(Na) Jaké to zkolébání nocí(Na) Tušíme nevíme(Na) a strašnou emocí(Na) tak zcela bez vůle tak zcela bez moci(Na) sníme či nesníme(Na) jsme schváceni jak věčnou nemocí(Na) Jsme vskutku vysoko Noc nám to sama volá(Na) s výší jež ještě pro nás výšemi z propastí hlubokých z dola(Na) je prostor tolik bez konce a naše Hvězdárna(Na) jak velký majestátný pták v oblačnu beze dna(Na) v závratné volnosti se týčí velká bludice(Na) z vysokých oken vysílá pozdravů tisíce(Na) Snad vyšší bytosti jsme Oči naše snad(Na) jsou světla tkaná jako odraz hvězd(Na) stvořená k slávě všeho ve snu života(Na) co bychom smrtelni snad nedovedli snést(Na) A dech náš mlhavý když stoupá vesmírem(Na) snad vyšší úkol má než pochopíme my(Na) a nevědouce o tom stále výše jdem(Na) Hvězdárnou závratnou se všemi zrcadly(Na) vše námi děje se z obzoru k obzoru(Na) Jsme Středem Nekonečna Osou prostoru(Na) Jak nádherné to šílenství pod klenbou vesmíru(Na) A my co všeho Caesarově s hlavou v závrati(Na) propastmi Věčnosti tak obklopeni s půdou nepevnou(Na) nevíme ani zda se děsiti či jásati(Na) Vlasy jak ohně děsem by nám vstávaly(Na) hlava se roztřeštila v divném jásotu(Na) srdce se roztepala co zvony na poplach(Na) a výkřik láska žízeň by vylét z našich rtů(Na) Jsme v samé krásy hrůze v samé extasi(Na) Tisíce srdcí jsme vznícená palpitace(Na) jak hlaholící zvon(Na) A prostor šumí šumí bez hrází(Na) A sami nevíme čeho jsme Caesary(Na) Snů klamů nejčarnějších vzniklých narkosou(Na) Otravou horizontů smyslů deliriem(Na) Což mozků našich požáry to všechno kolem jsou(Na) Což nejkrásněji sníme Či právě nejvíc žijem(Na) Vždyť v dutých zrcadlech opticky barevných(Na) v sklu prismat nádherných do noci krásné čnících(Na) my máme zasazeny ještě přístroje(Na) trub desek resonančních zázračně působících(Na) Tak prodlouženy oči jako bohové(Na) tak prodloužený sluch jak světa vladaři(Na) vnímáme samým klamem prostor bezmezný(Na) a v slávě v jaké v naši Hvězdárnu na zemi hvězdy nikdy nezáří(Na) Ach je tak úzko nám nám bohům nevolaným(Na) Tak strašně nejisto a přec zas volno nám(Na) V té světů závrati v tvář krásám rozpoutaným(Na) v tvář světlům ohromným v tvář hvězdným rozlohám(Na) A nic už neschází té slávě velkolepé(Na) než aby v bengál Noci v světel diadémy(Na) vpad náhle Den(Na) Tmy září Slunce slepé(Na) se náhle rozevřely prostory a zemí(Na) a Vesmír vykřikl tisíci zázraky(Na) všech vůní života vichrů z os a zpěvů(Na) a všechno zavlálo prapory majáky(Na) pod Sluncem Vítězem v nesmírném moři chvěvů(Na) A nebylo by víc žádného Tajemství(Na) Obzory rozkvetlé by zazvonily Ave(Na) Obrysy zmizely a v slávě rozléhavé(Na) jež zvětšena by vzhořela našimi zrcadly(Na) v deskách a tubách resonančních zavýskla ohlasem(Na) rozkoší bez konce slunečným signálem(Na) Zvonice veliká celého vesmíru(Na) nás majíc za srdce houpaná v zefyru(Na) nad námi rozlehla v jásavé hlaholení(Na) pod Sluncem nádherným co Všeho Rozluštění(Na) Leč nyní kol jen Noc Tajemná krásná a svatá(Na) Šum křídel kosmických nám k uším v jedno splývá(Na) Z továren výkřiků majáků snů a huku moře(Na) Tajemství Mlčení se v naše okna dívá(Na) A je nám jako bohům aeronautům(Na) když plachty rozpiali by světlem vesmírem(Na) jsou větry jako víno jež perlí v našich cévách(Na) a hluboko pod námi zem(Na) Nač Slunce Den a Rozluštění(Na) Nám žilami jen bengál šumí(Na) jsme zakleti do divných snění(Na) jimž duše naše nerozumí(Na) jsou naše oči světla hvězdná(Na) co v sluch vesmíru hudba šumí(Na) jsme spájeni krásami bezdna(Na) jimž smysly naše nerozumí(Na) Jak schváceni podivnou nemocí(Na) a nikdy k nevyléčení(Na) jsme zamilováni do Noci(Na) tak zcela bez vůle tak zcela bez moci(Na) v svém věčném opojení(Na) Slyšme tu krásnou harmonii(Na) V skel vzácných naše zrcadlení(Na) se Noci světla chtivě vpíjí(Na) a v ohniskách jak slunce hoří(Na) A věky přivádí je v chvění(Na) než v tubách zhynou vzdechem moří(Na) Ty větry někdy mocně kvílí a ve tmách maják zhasínají(Na) a bouří hladinami moří(Na) o Hvězdárnu se opírají ji naklání jí křídla nocí rozpínají(Na) Což jestli Hvězdárna se sřítí(Na) Co z toho ať se třeba sřítí(Na) Bude tak strašně krásné zříti(Na) jak výšemi co majestátný pták(Na) světelnou spirálou až trne zrak(Na) ve světel závrativé vibraci(Na) se všemi tubami se všemi zrcadly v odvážném odrazu(Na) se v Nekonečné Prázdno potácí(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

191. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PTAČÍ SNY. (František Taufer)
  2. POD HORAMI (František Cajthaml-Liberté)
  3. HLAS TICHA. (Antonín Klášterský)
  4. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  5. Indignace. (Milan Fučík)
  6. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  7. NOCI! (Otokar Březina)
  8. II. (Rudolf Pokorný)
  9. Večery podmračné, tmou těžkou sladké, (Hermor Lilia)
  10. AVE, ANIMA (Otokar Fischer)