JARO A VĚČNO.

Zikmund Winter

Květiny voní toužně v sklenících a venku slunce zpívá – tam na slunci dnes jen světlo, smích, stesk květin skly stropu se dívá. Dnes srdce hochů zří v svět vzdálený, v krajiny krásné okny teskných snění – to touhy jim, zlé mládí přadleny, tak v hlavě stále předou obrazy, že konce toužení, jak tomu přástvu, není... I děvčatům je úzká jizba dnes, svá srdce dálkám lásky otvírají – z těch sny jich vzlétají, a v širých dálkách kdes svým křídlem blouznivě pozdravem jaru vlají... Tam venku – ach – tam Nekonečno je: Jeť jaro, život samé opojení! – A přec, co ven je k ukojení zve, to ukojení, nasycení není! Ven dostanou se – a hle, zapláčou, ti hoši, dívky, i ty teskné květy: Že nikdy nasytit se nemohou, že střou se před nimi vždy nové, nové světy – že mládež jaro to a slunce ony květy úplně v sebe nikdy nepojmou – že čím víc pijí, tím víc žízní mrou, nemocí Věčna záludnou a zlou!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

984. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Padají jarní květiny. (Otto Gulon)
  2. ČIŽBA (Otokar Březina)
  3. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  4. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  5. ROZSÉVAČ LIDSTVÍ (Antonín Sova)
  6. DĚTI ODVAHY. (Antonín Sova)
  7. Jaro (Antonín Sova)
  8. DNES ANI MĚSÍC NEVYŠEL. (František Taufer)
  9. Nocturno. (František Taufer)
  10. TICHÁ NOC. (Josef Rosenzweig-Moir)